Zlatý komunisti

17. prosince 2007 v 14:22
Vždycky jsem se domnívala, že se domluvím s každým. Připusťme - , skoro s každým. Nechci se chlubit, ale našla jsem dokonce způsob, jak na komunisty. Být ještě chvilku u moci, zobali mi z ruky. Stěžovala jsem si jejich orgánům na kdeco. Když posléze špatně skončili, byla jsem chvíli trochu nejistá. Pořád jsem čekala, že bude zase nějaká nejvyšší instance pro žádání nápravy. Třeba městský výbor demokracie, kde se budu moci domáhat například nerušeného spánku bez hlasitých nočních produkcí pod okny nebo uklízení v naší čtvrti.
Není, ale přizpůsobila jsem se. Naučila jsem se komunikovat s politiky, s mafiány a (to umí málokdo) i s učiteli svých dětí. Mám celkem jednoduchou metodu. Když hrozí například čtyřka z matematiky, dostavím se za metematikářkou a řeknu: Ta naše holka je ale hrozně pitomá, což?
Nikdy nepřisvědčí. Ba naopak, začne mi to vymlouvat. Že to není zdaleka tak zlé, jak to vypadá, že jsou i mnohem horší, až nakonec sama sebe přesvědčí, že by si dcera zasloužila lepší známku.
Pravda, jednou to bylo trošku těžší. Ředitel střední školy, kterou navštěvoval syn, vyzval nás rodiče (oba), abychom přišli do jeho kanceláře, protože chlapec namaloval na zadní stranu tabule pánské přirození.
Zaklepali jsme na jeho dveře a když nám otevřel důstojný muž ve středních letech, oznámila jsem, že jsme přišli kvůli tomu přirození. Podal nám ruku a představil se: zástupce ředitele Šourek".Nakonec jsme se trojce z chování nevyhnuli.
Ale to byla výjimka. V zásadě lze říct, že jsem až do nedávna neměla větší komunikační problémy, Až teď.
Začátkem roku jsem se rozhodla změnit operátora svého mobilního telefonu a ponechat si přitom číslo. Ne, že bych proti tomu původnímu něco měla. Šlo jen o to, abychom, my, co si nejčastěji telefonujeme, byli u stejné firmy.
Představovala jsem si, že půjdu do příslušné pobočky, sdělím těm mladým perspektivním lidem,, co potřebuji a oni zařídí potřebné. Vlastně zařídili. A poradili, ať čekám, že mne budou v průběhu procesu informovat pomocí SMS .
Když mi pár hodin nato přišla zpráva "vážený zákazníku, objednávka číslo xxx byla přijata a předána ke zpracování,", příjemně mne to překvapilo.
Když přišla za dvě hodiny další, bylo mi jasné, že ti mladí perspektivní pracovníci komunikují rádi. Během týdne mne informovali o každé maličkosti, jako že "objednávka byla úspěšně předána,,, identifikace k objednávce na přenesení čísel byla úspěšná.". apod.
Po deseti dnech už jsem měla pocit, že by bylo slušné jim odepsat. A taky už jsem byla trochu netrpělivá. Vyťukala jsem pozdrav doplněný jednoduchou otázkou: Proc to trva tak dlouho?
Odpověděli okamžitě, ale trochu zvláštně:: "klicove slovo proc nelze identifikovat. Piste znovu nebo nás kontaktujte telefonicky."
Napadlo mne, jestli je u nadnárodních mobilních operátorů slovo "proč" zakázané nebo jen tak málo používané, že ho vyškrtli z firemního slovníku.
Chtěla jsem si o tom s někým kompetentním pohovořit. Na zákaznické lince se ozval příjemný ženský hlas. Ke slovu mě ale nepustil. Dlouze vychvaloval služby operátora a pak mi dal najevo, že pokud mám nějaký dotaz, musím jej převést do řeči čísel: "pokud chcete informace o připojení, zmáčkněte, tlačítko jedna, chcete-li informaci o tarifech, zmáčkněte dvojku...
Nabídka byla celkem široká, zabrala aspoň tři minuty, ale na můj dotaz napotvoru tlačítko nevyčlenili.
Ve skutečnosti to nebylo poprvé. Vlastně se mi to stává čím dál častěji. Volám do nějaké instituce, tam mě obřadně uvítají jako že jsou moc rádi, že volám, ale šanci říct co chci mi nedají. Prý ať zmáčknu to nebo ono tlačítko, jedničku až devítku.
Nemám nic proti tlačítkům, jenže se většinou nikam stejně nepromačkám.
Nechci to vzdát a pořád si myslím, že na něco přijdu. Jako v případě těch komunistů. Taky se mnou napřed nekomunikovali. Jeden kádrovák ani nezvedl hlavu, když jsem se ho přišla zeptat, proč mě nechtějí pustit na vysokou školu. Jen řekl, že je můj dotaz bezpředmětný.
Možná existuje nějaké speciální kombinace (pro VIP), po jejímž aplikováním se na druhé straně ozve místo automatu opravdický člověk z masa a kostí. Ale ne a ne ji trefit. Zkouším to systematicky. Dvojčíslí i trojčíslí, po sobě i v akordech. Mačkám zlostné staccato i vemlouvavé legato...Zatím nic.
Zlatý komunisti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adéla Vostřelová Adéla Vostřelová | E-mail | 1. dubna 2008 v 1:05 | Reagovat

No co na to říct.Po zkušenostech se zaváděním netu do našeho domečku mohu jen konstatovat.ZLATÝ KOMINISTI. Adéla

2 icvdmapxj icvdmapxj | E-mail | Web | 7. května 2009 v 20:04 | Reagovat

LxWkbx  <a href="http://sqxctjkxjwup.com/">sqxctjkxjwup</a>, [url=http://xlooouaobrty.com/]xlooouaobrty[/url], [link=http://vdwrpzjiemox.com/]vdwrpzjiemox[/link], http://mqbxnpynkotg.com/

3 TROL TROL | E-mail | 18. února 2014 v 21:43 | Reagovat

Ta totáče přijímačky na VŠ 200 bodů. Děti z komunistických rodin AUTOMATICKY 100 BODŮ z TOHO PLYNE, ŽE 70% KOMUNSTŮ ZA TOTÁČE BY VŠ nevystudovalo. KS ZLIKVIDOVALA TOMOTO STÁTĚ INTELIGENCI,CGARAKTER A TRADICE NĚKOLIKA GENERACÍ! KDO NEKRADFE OKRÁDÁ RODINU. CO ČECH TO ZLODĚJ, O NÁS BEZ NÁS, PORUČÍME VĚTRU DEŠTI.  SEMELOVOU BY MĚLI ZAVŘÍT, PROTOŽE SOUDRUŽKA SEMELOVÁ MÁ STEJNÉ PLÁNY VE SVÉ KARIEŘE. CHCE TU SEVERNÍ KOREU. PŘI VYSTOUPENÍ V  TV A TO NEJEN ONA KOMUNBISTKA VŠICHNI KOMNUNISTÉ NA OTÁZKY JAK TO TUBYLO PŘČED 89. NESKUTEČNĚ LŽOU, MLŽÍ, UHÝBAJÍ´O TOTMTO DISKUTOVAT. NA NÁZOR, ŽE KOMOUŠOV BYLA DIKTATURA COŽ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama