Co víc si může ženská přát

28. srpna 2007 v 14:17
Na pozvánce stálo, že půjde o sousedské setkání jako za starých časů. U příležitosti pátého výročí vyplavení Malé Strany. Kdo chce, ať přinese na kamenný dvorek jednoho z kampských pavlačových domů nějaký pamlsek vlastní výroby.
Udělala jsem kuskus s rozinkami a koriandrem a pro jistotu vzala sebou taky jednu skládací židli. Přišlo asi čtyřicet lidí, z nichž někteří ještě pamatovali, když byl v domě vodovodní kohoutek jenom na chodbě a záchod na dvoře. Jako paní Irena, kupodivuu pořád ještě pohledná. Kdysi jich bydlelo v malé přízemní místnosti s miniaturním okýnkem až šest. A to mohli mluvit o štěstí, že ji získali. Potom, co pro tatínka přišla do Libeňského bytu policie, domácí totiž maminku a babičku s dvěma malými dětmi vykázala. V prosinci. Bloudili Prahou podle Vltavy s naloženým dvoukolákem. Na Malé Straně je před půlnocí zastavil strážník a poskytl první pomoc: Děti poslal do Sněmovní ulice k jeptiškám, maminku s babičkou, aspoň na nádraží, ať tam přespí pod střechou. Pak předal případ na magistrát, který rodině v nouzi přidělil tu místnost na Kampě. Vydrželi v ní jedenáct let, než se nastěhovali ve stejném domě do většího.
Spousta Malostraňáků, které paní Irena znala, už umřela. Jako ten malíř pokojů, o němž si povídala s jeho vnukem. "Byl to moc pěknej chlap," pokyvovala uznale. Asi to byla pravda. Říkalo se, že na bílých zástěrách hospodyň se vždycky poznalo, jakou barvu měl na rukou. A že jeho čtyřem dětem, co měl v manželství, se podobalo v okolních ulicích ještě pár jiných.
"Chudák jeho žena," poznamenala jsem. Pamětnice suchého záchoda na dvorku ale nesouhlasila: "Tenkrát se to tak nebralo. Nejdůležitější bylo, aby mužskej zabezpečil rodinu a to tenhle dělal. Jeho žena měla všechno, co potřebovala: Jídlo, bydlení, zdravý děti a navíc muže, kterýho jí jiné dokonce záviděly." Pak maloučko upila z půlitru, co měla už dvě hodiny před sebou, krátce se zamyslela a z perspektivy svých životem nabytých zkušeností shrnula: "Co víc si může ženská přát."
Byl to fakt zajímavý večer. Musíme ho zase někdy, až bude zase teplo, zopakovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Věra Hřebačková Věra Hřebačková | E-mail | 8. prosince 2010 v 13:02 | Reagovat

Zdravím a jsem ráda že mohu napsat pár řádků. Od té doby co mám v kuchyni pověšené "Zlatá pravidla dobré tchyně"
vždycky když odjedou vnoučata s jejich rodičema tak si před ně stoupnu a blahořečím vám že jste přesně vystihla ve všech jedenácti bodech moje pocity. Nikdo mě tak nechápe jako vy. A proto vás moc zdravím a přeju hodně zdraví. S pozdravem Věra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama