Bez tréningu to nepůjde

28. srpna 2007 v 13:57 | Radka Kvačková
Jsou lidi, kteří o prázdninách odpočívají, a jsou jiní, co využívají volných dnů k tomu, aby se něčemu novému naučili. Nechci se chlubit, ale patřím k těm druhým. Letos jsem se rozhodla naučit odpočívat. Budu to totiž potřebovat. Během několika let mne čeká tak zvaný "zasloužený odpočinek".
Někteří se něj těší. Mně je jasné, že pro někoho, kdo netrénoval, nebude vůbec žádná legrace vyplnit den bez povinností.
Už jsem si to párkrát zkusila, zatím nanečisto. Měřím třeba, na jak dlouho se mi podaří protáhnout snídani. Jsem na čtyřiceti minutách, ovšem s novinami. Možná se mi časem podaří dotáhnout to na hodinu, ale na víc asi už ne.
To je problém. Protože i tak budu mít v jedenáct odcvičenou svou desetiminutovku, uvařený oběd, poklizeno z nejhoršího a musím řešit otázku co dál?
Většinou bývám bazradná, jako babička Filipína, která, když k nám přijela, pořád žadonila, ať jí dáme něco na práci. Po jejím odjezdu jsme měli plnou kredenc nasušených domácích nudlí a maminku bolela z toho stálého vymýšlení dalších a dalších činností ještě několik dní hlava.
Některým lidem jde přitom odpočívání docela dobře. Třeba mému muži. Ten už je v penzi nějakou dobu a tak má přede mnou náskuk. Před polednem bývá ještě v pyžamu a z novin mu zbývá přečíst aspoň polovina. Prý proto, že čte pořádně.
Nutno ale říct, že i on se musel učit. Ještě půl roku poté, co přestal docházet do úřadu, měl tendenci pořád něco opravovat.
Naštěstí nás před tím vyplavila ta velká potopa, takže bylo co. Dokončil nedodělky po řemeslnících, vytmelil všechny škvíry v domě, natřel vrata na světlejší odstín, další vrstvu dopřál i fasádě. Potom už jsem se bála odejít, aby na ni nepřidělal třeba červené puntíčky. Proto jsem mu navrhla, aby začal psát paměti.
To byl dobrý nápad, protože ho zaměstnal na celou zimu a potomkům zajistil do budoucna zajímavé čtení. Možná by mělo být povinné napsat na penzi (za penzi?), co si pamatujeme.
Ani takové sepisování nevydrží ovšem člověku na léta. Jediný účinný způsob, jak se připravit na důchod, je proto zřejmý: naučit se lenošit. A pokud k tomu chybí nadání, musí nastoupit píle. Minulý týden jsem začala se zpomalováním chůze. Už jsem na pěti kilometrech v hodině a když budu ještě chvíli snažit, do konce prázdnin se možná dostanu pod čtyři. Zároveň začínám pilovat civění. Napřed na televizi, později i do prázdna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | 21. ledna 2008 v 15:25 | Reagovat

Opravdu se velmi dobře bavím při čtení Vašich fejetonů. Tenhle mě rozesmál naplno. Asi je to tím, že jsem minulé dva týdny strávila doma nečinností, protože jsem měla chřipku. Po dvou dnech, kdy jsem se dostala z nejhoršího, jsem došla k podobným úvahám jako Vy ve svém fejetonu. Jen zpomalovat se ještě musím naučit - důchod se blíží!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama