Ach ty sudičky

28. srpna 2007 v 14:12
Přítel František je velmi nešťastný. Opustila ho totiž žena. Nejhorší je, že vůbec nechápe proč. Nezahýbal jí, pil uměřeně, a v bytě zrekonstruoval sám elektriku, na chalupě udělal rozvod vody i topení.
Musím potvrdit, že František je v zásadě k světu chlap. Pohledný, sexy, sportovní, inteligentní, manuálně šikovný, vtipný glosátor, v důležitých věcech charakter, a navíc při penězích.
Však taky jeho žena neodešla kvůli jinému. Vlastně si existenčně dost pohoršila. Přesto ji lze snadno pochopit. Mezi laskavé Františkovy sudičky, se totiž vloudila jedna, které se zdálo těch výhod na pro jednoho zbytečně moc. Tak předpověděla, přesně jako v těch pohádkách, že si jich František nebude umět užít.
A fakt že neumí. Co ho znám, vypadá nespokojeně a taky nedoceněně. Když pracuje, stežuje si, že ostatní nepracují, když nepracuje, závidí těm, ktěří mají co na práci. Když je jiným zima, větrá, když je jim horko, topí. Chodící negace. Žít v její blízkosti dlouhodobě nelze, ledaže by byl člověk masochista.
Lidí, co jsou skoro dokonalí, jenom jim něco málo chybí, případně přebývá, znám vlastně víc. Například jedna kamarádka ze školy. Mimořádně inteligentní osoba. Vždycky samé jedničky, několikero nadání, akademická kariéra. Pod mikroskopem rozpoznávala jednobuněčné organizmy a snad i molekuly, na louce každou rostlinu a každého brouka. Jediné, co nikdy nerozpoznala, byl okamžik, kdy je třeba odejít. Od stolu, z návštěvy, od tématu, od muže. Řeklo by se maličkost, ale úplně jí to zkazilo život.
Nebo takový prezident Klaus. Bezesporu mimořádně kvalitní jedinec. Po stránce intelektuální, vizuální a pravděpodobně i morální. Přesto je zjevné, že také mezi jeho sudičkami byla jedna, které se zdálo, že dobrého nemá být příliš. Těžko hádat, co přesně mohla říct, ale tuším, že to nebylo ani tak o něm samotném, jako spíš o lidech, se kterými bude přicházet do styku. Že budou všichni dost neschopní, hloupí, budou mu klást nemožné otázky a pokud je na to upozorní, objeví se u nich něco jako alergie. Alergie na Václava Klause. A být alergenem není taky nic příjemného. Možná je to nakonec stejné prokletí jako být alergikem.
U sudiček člověk nikdy neví, s čím přijdou. V pohádkách ani v životě, z něhož si podle mne berou pohádky stejně mustr. Akorát že ty vlastnosti, co jsou v životě nakumulované v jednom člověku, rozdělují mezi více postav. Dobří pak hrají proti zlým. Asi kvůli přehlednosti, aby v tom děti, pro něž se pohádky dělají, neměly zmatek.
Jak by se v tom, chudinky měly vyznat, kdybychom kdybychom jim hned zkraje života vyprávěli o někom, kdo byl například statečný, spravedlivý, štědrý, ale venkoncem blb?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 marcanov marcanov | Web | 28. února 2008 v 10:16 | Reagovat

A právě to "venkoncem blb" je zvláštně namícháno. Naštěstí může být míra tohoto jevu, kterou by už jeden-nebo jedna nesnesl, pro druhého přijatelná. Nebo je ta míra blbství objektivně posuzovatelná? Znám u sebe ten pocit, který vě mě ta vlastnost, u jiných, vyvolává.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama