Na scestí

12. června 2006 v 16:08 | Radka Kvačková |  Jak to celé začalo
Člověk se dostane na špatnou cestu ani neví jak. Stačí slabá chvilka a může se stát třeba korupčníkem, nebo nedej pámbu,i zlodejem. A jsou takoví, co se jim jen jednou zatmělo před očima a skončili dokonce jako vrazi. Moje postavení v lidské společnosti utrpělo v jednom malostranském kostele. Farář požehnal manželskému páru a já se stala tchýní. Neomluvitelné.

Není pochyb, že se mi musela zhoršit povaha. Vždycky se zhorší. Vím to, protože pár tchýní znám. Například moje babička. Tatínek vždycky viditelně trpěl, když zazvonila u dveří. Bydlela totiž ve stejném domě jako my, jenom o patro níž. A zvonila dost často. Aspoň tatínkovi se tak zdálo. Vždycky trochu syknul. Když byla babička stará, už tolik nezvonila, protože měla berle a schody jí zmáhaly. Maminka jí vždycky v neděli vařila a my děti nosily jídlo dolů. Tatínek ale sykal stejně. Například když jsme vyřizovaly babiččin vzkaz ohledně toho jídla. Říkala vždycky, že nic nechce a když, vůbec jí nezáleží na tom, co jí. Má jen jedinou prosbu, aby to bylo bylo stehýnko.
Koneckonců i já měla svého času tchýni, dej jí pámbu lehké odpočinutí. Vlastně se mi nezdála špatná. Pokud jsem s ní ale byla sama. Jak u toho byl muž, stalo se něco zvláštního. Najednou mně jakoby převážili. To, co mě u každého zvlášť nanejvýš lehce nazdvihlo, ztěžklo, když byli dva, několikanásobně.
Měli podobný způsob myšlení a asi se tak narušila rovnováha. Tedy hlavně moje, duševní. Cítila jsem se v pasti. Jednou, když jsem čekala druhé dítě, se mne tchýně věcně zeptala: "A kam jí dáš postýlku?" To zájmeno mne zarazilo. Ultrazvukem se ještě běžně nevyšetřovalo, nikdo nevěděl, jestli se narodí kluk nebo holka.
"Proč myslíte, že to bude holčička?" Zeptala jsem se. Matka mého muže Petra se té otázce skoro podivila. "Protože jinak by byl Petr zklamanej," vysvětlila s jasným poukazem na to, že kluka už přece máme a porodit druhého by ode mne bylo vůči manželovi nefér.
Pak se divte, že se o tchýních vyprávějí zlé vtipy. Zajímavé ale je, že člověk, když se sám stane tchýní, na sobě žádné zhoršení povahy nepozoruje. Dokonce má často pocit, že dělá dobro. Například užitečnými radami. Někde se cení. Takoví poradci ministra, ředitele firmy nebo daňoví poradci bývají dokonce slušně placeni. Ale v tom je možná právě ta finta, že se jim musí platit. Jedna moje přítelkyně dostala kdysi od své tchýně radu, aby nepokládala na leštěný nábytek skleničky s vodou. Od té doby ji nezdravila a přestala jí půjčovat i děti. Za pár let sháněla radu, jak odstranit z nábytku bílá kola. V drogérii jí poradili leštěnku. Koupila, zaplatila a byla jim vděčná, i když kola úplně nezmizela.
Docela mě začalo zajímat, co mou přítelkyni, jinak celkem klidnou a přívětivou osobu, na té tchýni před lety tolik zlobilo. Zeptala jsem se jí nedávno. Hlavně proto, abych se něčeho takového vyvarovala. Zamyslela se a řekla: Že mně pozoruje.
To je důležité vědět. Snažím se zjistit co nejvíc věcí, jimiž bych mohla popuzovat. Některé by mně samotnou vůbec nenapadly. Jako to s tím jídlem. Loni v létě se mi jedna bývalá spolužačka mého syna v parku svěřila, že ji její tchýně terorizuje jídlem. Nejenže má vždycky, když k ní přijdou na návštěvu navařeno, takže to vypadá, jakoby počítala s tím, že doma se její syn a vnoučata moc nenajedí, ale jde ještě dál. "Představte si, že když jsme ji střídali na chatě, volala mi, že co mi tam všecko nakoupila, prý, abychom to nemuseli tahat sebou. Já jí přitom vůbec o nic takového neprosila.
Tak na to taky pozor- řekla jsem si. Problém však je, že nic neplatí absolutně. Setkala jsem se totiž s jinou mladou matkou, která si stěžovala na pravý opak: že její tchýně vůbec nevaří a když k ní přijedou přes půl republiky na návštěvu, není v lednici ani mlíko pro děti.
Pak hledejte něco jako pravidla co je dobře a co špatně! Nenajdete. Leda že by platilo: špatně je - cokoli učiníte. Nebo přesněji: Na všem, co učiníte, je něco špatně.
Že by? Zkusila jsem to ověřit a zkusila něco, co se nedalo, jak jsem se domnívala, zkazit. Věnovala jsem novomanželům byt, který velmi chtěli. Naštestí to bylo v mé moci. Naneštěstí časem zjistili, že je v noci ruší šramot od sousedů. Zeť sice velkoryse připustil, že za to tak úplně nemůžu, ale pocit viny mi nevymlouvá.
Abych si ale nestěžovala! Ve skutečnosti mám neobyčejné štěstí. Moje jídlo zeťovi celkem chutná a zdá se, že mi i důvěřuje. Často mi totiž ukládá drobné úkoly a pak trpělivě vysvětluje, v čem jsem udělala při jejich plnění chybu.
Kupuje mi i dárky. Třeba sadu kořenek na otáčecím kotouči. Bohužel se mi nevešla do kuchyně, leda bych odstranila mikrovlnou troubu. Rozhodla jsem se troubu ponechat. Řekl, že už mi nikdy nic nedá a odešel bez pozdravu.
Přesto to se mnou zkusil ještě jednou. Po povodni mi koupil dokonce počítač. A nežádal za to nic jiného, než trochu vděku. Rád slyší, když jednou týdně řeknu, že bez něj bych psala na starém šuntu. Nesmím ovšem vynechat.
Jo a taky chodí kontrolovat, jestli třeba nemarním čas u televize a na tom výkonném počítači píšu.
Tak píšu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaký je váš názor: s tchýní je třeba

vycházet 85.4% (76)
vyběhnout 14.6% (13)

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 2. října 2006 v 12:21 | Reagovat

Dobrý den,

moc se mi líbí Vaše fejetony. Tenhle zvláště. Na oplátku bych Vás chtěla pozvat na svůj blog. Také tak trochu píšu fejetony, ale zatím jsem se nikde neprosadila, proto jsem si svůj blog založila. Do budoucna Vám přeji hodně inspirace.

2 Jiří Kolář Jiří Kolář | E-mail | Web | 8. října 2006 v 23:38 | Reagovat

Dobrý den, paní Kvačková!

     Vaše fejetony znám ještě z doby Vašeho působení ve Svobodném slově. Byly psány lehkým perem a bystrým rozumem. Vždy potěšily rozum i srdce. Četl jsem je rád. Dodnes pamatuji na ten o "zlatých" veřejných záchodech. Po revoluci jste se mi ztratila v Lidových novinách. Až nyní jsem objevil Váš "Gen" v příloze MFD a další pak na udané webové adrese. Je příjemné vidět, že jste za ta léta neztratila nic na své laskavé ironii.

     Přeji Vám vše nejlepší a nám čtenářům, jejich pokračování. Díky!

3 Katka Mikešová Katka Mikešová | E-mail | 4. června 2007 v 14:41 | Reagovat

Dobrý den, paní Kvačková,

moc se mi líbí Váš styl psaní. Vtipně umíte popsat to, kde by jiní nadávali. Posledním fejetonem z MFD (Ona dnes) jsem se dostala až sem a opravdu ráda si zde počtu.

Přeji Vám i nadále elegantní vtip a hodně čtenářů.

P.S. Jako tchýni bych Vás brala;)

4 Eva Eva | E-mail | 4. června 2007 v 17:39 | Reagovat

Dobrý den, paní Kvačková!

Váš fejeton mi vyvolal úsměv na tváři a obavy v duši. Tuto sobotu se zařadím do (ne)vyvolené kategorie tchýně a Váš fejeton mě utvrdil v mém tušení, že změny, které nastanou nebudou vždy blahé. Tak doufám, že úsměvy se na tvář někdy dostanou. Věřím, že to bude i při čtení vašich milých fejetonů. Děkuji za ně.

5 Jiřina Jiřina | E-mail | 19. června 2007 v 15:30 | Reagovat

Krásný den paní Kvačková!

Jsem nadšená z vašich fejetonů  v Ona Dnes.Velice ráda čtu vaše práce a moc mi pomáhají v "zodpovědné přípravě" na tento post.Chtěla jsem si ovšem koupit některou z Vašich knih a zpříjemnit si tak dovolenou,ale v knihkupectví jsem neuspěla.Můžete prosím poradit.Předem děkuji a doufám,že jednou budu tak výborná tchýně s nadhledem jako jste vy.

6 viera viera | 4. října 2007 v 19:06 | Reagovat

Krasne, dakujem!:)

7 Jana Jana | E-mail | 5. února 2008 v 20:28 | Reagovat

Vážená paní,

tento Váš fejeton a i jiné jsou úžasné, velmi ráda je čtu a moje maminka, která je samozřejmě tchýní mého muže, také a velmi se pobavíme....Děkujeme....

přejeme hodně úspěchů v psaní i v nevděčné roli tchýně :-)

8 Eliza Eliza | E-mail | Web | 19. dubna 2008 v 13:04 | Reagovat

Krásně napsané, krásně pravdivé. To " ilustrační" foto je naprosto stejné s mým, až na to, že nejstarší je holčička, jinak co se počtu vnoučat týká, jsme na tom stejně.

Myslím si, a kolikrát si na to teď, když jsem tchýně já, vzpomenu, že moje máti byla dobrá tchýně. Ta prostě se jenom snažila dát jazyk za zuby, a do ničeho v domácnostech svých dětí nemluvit. Jsem jí za to ještě teď vděčná, a snažím se tím řídit.

9 Handula Handula | E-mail | 11. března 2009 v 15:21 | Reagovat

Dobrý den,

taky jsem do toho spadla. Nejstarší syn začal ve svých 22 letech bydlet se slečnou. Vše je v pořádku, jsem si myslela. Jsem rozumná, chápající mám dojem, že vše tolerující matka. Přiberu i do své rodiny nového člena. Nemám přece žádný problém, ale ne. Není to tak. Mám na čele napsáno : TCHÝNĚ a dost. Do teď jsem se všemi mladšími spolupracovníky, synovci a neteřemi (mám jich 10) vycházela, ba i našla společnou řeč. Ale ne s tou synovou slečnou, ta má ostych nebo co. Mám dojem, že za mojí podporou vidí soupeření. Jsem nešťastná a nevím si rady, abych to překonala. Doufám, že čas to srovná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama