Můj šéf je mladší než můj syn

12. června 2006 v 16:18 | Radka Kvačková
Jan Kraus si před časem v rozhovoru pro noviny lehce povzdechl nad přírodními zákony, které způsobují, že "v padesáti musíte třeba poslouchat přitroublého pětadvacetiletého režiséra..." Naštestí to nevidí jako zásadní problém: "...ale když je všechno v pořádku, tak já se umím v sobě zamknout a fungovat jako jsem to dělal za normalizace," říká.

Něco takového se ovšem neděje jen hercům. Může být, že vám jednoho dne přidělí šéfa mladšího než je váš syn, ať je vaše povolání jakékoli. Pro některé to bývá důvod k odchodu do penze, pro jiné k promptnímu obarvení šedin.
Optimální je, když si ani nevšimnete. Mně to například došlo až když se mne někdo zeptal jak to, že šéfovi tykám, zatímco on mi vyká.
Vlastně nevím jak to. Asi jsem mu tykala ještě než povýšil a nejspíš i nabídla tykání vzájemné. Jenže si hned netroufl a už to tak zůstalo.
Taková nevyváženost. už tu jednou byla, jenže v opačném gardu. Na začátku kariéry jsem šéfům vykala, zatímco oni mi otcovsky tykali. Většinou byli totiž ve věku mých rodičů, výjimečně i prarodičů.
Později se začal věkový rozdíl zmenšovat. Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem se octla v šéfovské roli sama. Vlastně nechtě. Vzala jsem jen místo zástupce jednoho oddělení s tím, že skutečné šéfování mi nehrozí.
Hrozilo a přišlo.Od té doby vím, že šéfování není výhra. V okamžiku povýšení se totiž stalo něco zvláštního. Původně příjemní kolegové, se kterými jsem s radostí klábosila, se jako podřízení vybarvili jako nedochvilní, nedbalí a nezodpovědní lenoši.
Zajímavý jev, který by měl někdo blíže prozkoumat: Přijměte zodpovědnost za práci, šarmantního, vtipného a hodného spolupracovníka a rázem se mu zhorší povaha, že byste nevěřili. Vyvlíkněte se z šéfování, charakter se mu zase jako zázrakem zlepší. Kdo to nezkusil, neuvěří.
I já se vyvlíkla. A od té doby každého šéfa tak trochu lituju a přemýšlím, jak mu jeho postavení trochu ulehčit. Tím spíš, je-li, chudák, mladý.
Není to ale, pravda, snadné. Někdy bývá například těžké zjistit, co takový mladý šéf potřebuje. Očekávání nadřízených se totiž v průběhu doby mění. Zřetelné je to třeba u policistů. Jednou je třeba disidenty stíhat, podruhé poslouchat, protože mezitím povýšili. Nebo ve školství. Jeden řiditel chce po učitelích, aby učili žáky věřit, jiný trvá na tom, aby je naučili pochybovat.
Požadavky se změnily i u nás v novinách. Někdejším bosům jste udělali radost dobrými zprávami: Jakmile jste objevili třeba jenom dílčí důkaz o tom, jak se svět kolem nás mění k lepšímu, byli spokojeni a i prémie navýšili. Když jste jim dodali článek, který mohl vzbudit dojem, že něco v systému není tak úplně v pořádku, očividně trpěli. Jeden na mě dokonce křičel, že má rodinu.
Naopak dnešním mladým šéfům se zavděčíte jedině jobovkou. A kdybyste náhodou přinesli víc než dvě dobré zprávy za sebou, nejspíš by vás přeřadili na místo, kde nemůžete nadělat tolik škody.
Takže první pravidlo je: Zjistěte, co momentálně chtějí. Druhé: Zkuste jim to rozmluvit. Třetí: Když neuspějete, neopouštějte je. Z jejich nápadu spojeného s vaší zkušenosti může překvapivě vzejít životaschopný produkt.
Důležité je, aby se vás neostýchali. K tomu účelu je vhodné dát občas k dobru nějakou historku naznačující, že ani vy si s životem nevíte vždycky beze zbytku rady (pozor, pointa na začátku neudělá tak dobrou službu jako na konci).
Pomoci může i oslovování. Pokud mladým nadřízeným tykáte, lze dát najevo jistou vřelost například oslovením chlapče, beruško. Zdrobněliny jmen jsou ošidné, mohly by působit podlézavě. (Lépe říci Dane než Danečku).
Oslovením lze ovšem dát najevo i nesouhlas. Tady překvapivě poslouží oslovení "šéfe", které naznačí odstup a zní přijatelně (rozumněj lépe "šéfe" než "blbečku").
Samozřejmě je tu možnost, o které mluví Jan Kraus: Zamknout se v sobě a fungovat bez ohledu na okolnosti. Nic proti tomu. Být zamčený je určitě přinejmenším bezpečné. Na druhou stranu to časem může být otrava.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vencik Vencik | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 0:03 | Reagovat

Info jsem vstřebal - Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci:-))

2 Poctivý Poctivý | E-mail | Web | 19. června 2012 v 15:04 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama